Africké (ne)soustřeďko-4 díl

7. března 2007 v 14:58 | Skye |  -> Vaše príbehy

Africké (ne)soustřeďko (4.díl)


Je to Chris. V pyžamu, a se dvěma páry zimních bruslí na led přes rameno. Vykulim na něj oči, otevřu pusu - ale on si dá prst před ústa a kývne rukou, ať jdu za nim. Chytnu se za košili a zaklátím s ní, jako že jsem v pyžamu. Chris se koukne dolů na sebe a pak zas na mě. Aha, on je taky v pyžamu. Po špičkách přejdu pokoj k němu. Ohlídnu se na postel a Áďu - ale ta spí jak dřevo. Tak se zase zahledim na Chrise - naprosto netušim, co se bude dít a proč má proboha s sebou ty brusle, když jsme v Maroku. Ale on už se valí k oknu, kde, jak zjistim, je zaháknutý lano, který teď visí dolů. Takže on vyšplhal - a za mnou?! To je hezký! Tak teď oba potichu lezeme z okna, Chris napřed a já hned za ním. Dole se na mě otočí a řekne prostě: "něco ti ukážu." A tak ho následuju až za roh hotelu. No a tam spatřim nefalšovaný ledový kluziště, s mantinelama okolo. Tak to vysvětluje ty brusle. "Tohle patří k hotelu." poučí mě Chris a dívá se přitom na kluziště. "Je tu vlastně na ochlazení." Takže to vypadá na noční bruslení v Africe? Jo, to si nechám líbit.
Dojdeme až ke kluzišti. Jelikož jsme oba bosí, na led se nepouštíme a vylezeme si na mantinel. Chris vytáhne z jedné brusle smotané ponožky a podá mi je. Potom od sebe rozváže tkaničky bruslí a jedny z nich mi strčí do ruky. Jakmile si ty svoje nasadí, skočí na led a začne se po něm prohánět jak vítěz olympiády v krasobruslení. No jo, jenže já stála na bruslích všeho všudy asi tak pětkrát v životě, tak se tak jistě necítím. Ale po chvilce nejistého popojíždění se přece jenom odhodlám trochu rozjet. Ale hned tohle dopadlo blbě. Hodila jsem pěknou rybičku a zastavila se až v rohu kluziště. Chris se chechtal, pak ale dojel ke mně, aby mi pomohl vstát. "koukám, že jsi dneska na tom sluníčku pěkně chytla." řekne, a šklebí se dál. "Cože?" zeptám se, jak si oprašuju zadek. "Říkám, že ses krapet spálila." Byla to pravda. A díky mé krátké košilce na ramínka do bylo bezvadně vidět.
Opět se rozjedeme. Snažím se znova nesletět, ale taky to trochu rozjet - což se mi stále nedaří skloubit=) Ach jo, jedna noha dopředu, druhá..... V tom mě někdo chytí zezadu za pas a já s nim teď mnohem rychleji a volněji svištim po kluzáku. Je to pochopitelně Chris, kterej se už na můj um asi nemohl koukat=) Páni, tohle je něco! Chris mě vede, takže nemám strach a konečně si to začínám užívat. V hlavě mi zní divoká, těžce pohodová píseň a já svištim po marockým ledu... Najednou ruce zmizí - já jedu dál - vtom je opět ucítím - a tentokrát se ocitám ve vzduchu! Chris si totiž najel, popadl mě zezadu a zvedl kousek nad zem. Přitom stále jedeme dál.
Objedeme tak celé kolečko a zastavíme se uprostřed kluziště, kde mě pomalu postaví, ruce však posune kousek výš, na má záda. Zahledí se na mě s úžasnou nesmělostí v očích a s pootevřenými rty. Potom pomalu sklání hlavu a přibližuje své rty k těm mým. Ani nevím jak, ale i mě to táhne k němu a pak - "Páni, vy jste tu taky?" ozve se radostný hlas - Richie! A táhne s sebou brusle - a Áďu. Chris mě pustí a obrátí zraky k nebesům kamsi za sebou. Richie si to vesele valí k mantinelu a povykuje dál: "Je to supr se takhle v noci vytratit, co?" a posadí ségru na mantinel. "Hmm." odpoví Chris, který se tváří napůl kysele a napůl tak, že by byl schopný někoho zabít. (Hm, koho asi?) Nechápu, jak může Richie, který teď právě navlíká ségře ponožky, mít ještě pořád ten úsměv od ucha k uchu. Chris ho chvíli sleduje, potom zničeho nic popadne mě, vysadí mě na mantinel a začne mi sundávat brusle a ponožky. Potom si sundá i svoje. "Vy už jdete?" zeptá se téměř zklamaně Richie. "Jo. Tak dobrou." rozloučí se rázně Chris a tak jdeme pryč.
Dojdeme až k přednímu vchodu - a tam stojí na hlídce dva chlápci. "Kurňa, taky si nemůžou zdřímnout." postěžuju si. "Je to dost luxusní hotel, nemůžou tě nechat ukrást." odpoví Chris a přitom loví něco v kapse. Jeho narážku na mlčky přejdu. Konečně Chris doloví - a k mému úžasu vytáhne dva praky. "Týjo, ty seš vybavenej!" hvízdnu, ale on si hned dává prst přes ústa. Tak se radši schýbnu a najdu si šutr. Chris mi podá jeden prak. "Nabít!" zavelí, "A vystřelíme najednou - vem si toho vlevo." Páni, ten to bere docela radikálně=). "Hned jak vystřelíš, zdrhej dovnitř. A tref se!" nabádá mě. Ušklíbnu se: "Hlavně aby ty ses trefil." "Teď bych radši zastřelil někoho jinýho." zamumlá si pro sebe, zatímco míří. Já to ale zachytim a ušklíbnu se. "Tři, dva, jedna - pal!" Oba kameny zasáhly střážné přesně - doprostřed čela. A my už tryskem proběhneme kolem nich a zastavíme se až v prvním patře. "Tak, tady je náš pokoj." ukáže na dveře hned vedle schodů. "Fajn, uvidíme se ráno." Smutně kývne hlavou. "A - a díky." dodám. Usměje se, a potichu zmizí ve dveřích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 saba saba | 11. března 2007 v 19:28 | Reagovat

jej uz cem pokracovanie.......uzasny pribeh-rychlo napiste pokracovanie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama