Jak přežít dnešní den?!?

9. března 2007 v 16:24 | Naurulokki |  -> Vaše príbehy

Jak přežít dnešní den?!?


Je 9:25 ráno a čeká mě další děsný den, kdy budu muset snášet otravné a poučné řeči o tom jak se mám chovat. Hlavně od mého otce, který na tom všem nese vinu proč jsem vlastně tady. Z poloviny si za to můžu sám, protože jsem si vyšel s jednou holkou. Bylo to těsně po mých narozeninách, kdy mi bylo 18. Někdo nás vyfotil, když jsme se..ehm..líbali, a hned z toho bylo: "Richie má novou holku" .. Jako kdybych střídal jednu holku za druhou. Už je to tak, všechno se nahrnulo na sebe a tím vznikl drb světa. Ještě ke všemu, když se začalo říkat, že jsem se s ní vyspal. A přesně tehdy se začal můj otec zlobit,...opravdu zuřil. Jsme věřící rodina a proto mi dal domácí vězení, kdy jsem přijel zpět domů do Ameriky.
/***/
"Richie pojď se nasnídat" ozvalo se z kuchyně, a podle hlasu jsem poznal,že je to máma.
"Dobré ráno" pípnul jsem docela dost zvadle.
"Dobrý Richarde" ozvalo se za mnou.
"...Ahoj tati" ...
Byl jsem na něj dost naštvaný. Vím, že jsme věřící a možná jsem to přehnal, ale přeci tohle nedělám každý den, že se otáčím za holkami. A pak je tady jedna velmi důležitá věc. US 5. Co se teď bude dít? Nechci být paranoidní, ale jak to beze mě zvládnou? Jak teď nad tím přemýšlím, když mě otec už nepustí, bude z nich US 4 nebo se rozpadnou?
Poklesl mi výraz ještě níž než jsem ho měl.
/***/
Ach jo, tady je příspěvků. Nemůžu uvěřit tomu, že je to tak dlouho co jsem nebyl na MS. Napíšu jim aspoň vzkaz, jak mi je a ať si nedělají starosti. Já se vrátím... vím to....musim přemluvit tátu, aby mě zase pustil k US 5. Nemůže mě tady nechat tvrdnout, abych se bezmocně koukal na všechny ty články v časopisech s nadpisem : "Richieho vězní doma rodiče,co bude dál?" , "Richie-odchod z US 5?". To už je na mě moc...Na tohle už nemám...Nebaví mě to jak si media pořád vymýšlejí a z toho vznikne tohle....To, že mám domácí vězení je pravda, ale že bych odcházel to není jistý. Nebo snad je?
/***/
"Jéé ahoj,pojďte dál. Jsem rád, že vás vidím" řekl jsem a pozval redaktorku Brava dovnitř.
"Richie, mohu s tebou udělat menší rozhovor?"
"Jistě, proč ne?" pípnul jsem a oba jsme se posadili do křesel.
"Takže Richie, o té záležitosti s Marthou vím velmi málo, tak mi prosím řekni jak to přesně bylo.
...Seděli jsme tam asi hodinu a potom přešlo na otázku, na kterou jsem se těšil ze všech nejmíň..
"Co si myslíš, že teď bude s US 5?"
Dost výrazně mi poklesl úsměv a pohled mi sjel na stolek, kde byli položeny chlebíčky a hrnky s čajem.
/***/
"Tak děkuji za rozhovor a zase někdy...uvidíme se.."
"Není za co, mějte se.."
"Richie, můžeme si promluvit spolu s tátou?"
A co chcete rozebírat? Jak dlouho mě tady ještě budete věznit jako nějakého zločince? ...myslel jsem si v duchu...
"Jo jasně....".. kváknul jsem, posadil se do křesla, do jedné ruky vzal chlebíček a do druhé hrnek s čajem, který jsem ještě nevypil.
"Tak Richie rozhodli jsme se společně, že zavoláme do Triple-m a řekneme, že chceme stáhnout smlouvu s US 5.
Zrovna jsem zapíjel chlebíček a málem jsem se zadusil, proto jsem si chlebíček i hrnek položil na stůl, abych neudělal ještě větší spoušť.
"To snad nemyslíte vážně...jste se zbláznili?Já nemůžu a nechci odejít z US 5, slyšíte? NECHCI!!!
"Ale Ri-Richieee....ihned se vrať ještě jsme neskončili..."
Odcházel jsem pryč z obývacího pokoje a neodpovídal jsem na žádné výhružné věty. Zabouchl jsem za sebou dveře a plácnul jsem sebou, napůl rozzuřeně a napůl smutně, na postel.
To nemůžou udělat, nemůžou stáhnout tu smlouvu....Triple na to nemůže přistoupit....nemůžou mě jen tak odstřihnout...kvůli tomuhle jsem nechal herectví...US 5 je můj život...
...Po 13 dnech...
Crrr.... "Richie, jdi tam prosím" křikla na mě máma.
"Jasně jak jinak, vězeň vždy všechno"
"Ahoj Richie, to jsem zase já..můžu dál..něco důležitého bych ti potřebovala říct"
"Eehe...no jistě...a na co ten pytel?"
"Kvůli tomu jsem přišla"
Byla to zase redaktorka Brava....přinesla s sebou velký pytel. Původně mě napadlo, že mě v něm chce odnést. Vůbec jsem neměl tušení co v něm může být...
..Hned jak to dořekla, se jí na tváři objevil široký úsměv.
"Tak co se děje?" zeptal jsem se dost netrpělivě.
"Vezmu to zrychleně, tenhle pytel je pro tebe. Co je v něm uvidíš. Byla to velká akce Brava. No koukni sám a uvidíš."
Hned jak jsem vysypal celý pytel, vykulil jsem oči a otevřel pusu, přihrnula se i máma s tátou. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím.
"Tak co tomu říkáš?"
"J-j-já .... nemám slov."
Byl jsem z toho fakt hotovej a rodiče taky. Začal jsem se prohrabávat těma všemi dopisy.
"T-t-to nemůže být pravda.....to se mi snad jen zdá.."
...Po 5 dnech...
"Máš všechno sbalený, Richie? Jestli jo, tak pohni nebo ti uletí letadlo."
"Jo mám všechno, už běžíím."
Těšil jsem se jako nikdy. Už mě nebavilo jen sedět doma a hádat se s tátou. I když někdy to byla jen výměna názorů.
...Ale celou dobu co jsem byla doma jsem se je nehádal s tátou a neseděl doma.Taky jsem se koukal na ty všechny úžasné videa, které pro mě a mého otce udělali fanoušci.
Viděl jsem jich opravdu hodně a byli skvělí.
/***/
"Dávej na sebe pozor...a nezapomeň na naše podmínky.."
"Ááno tati, neboj nezapomenu..."
I v den odletu jsem pořád slyšel tyhle připomínky...Dej na sebe pozor, nezapomeň na naše podmínky, ale pro tentokrát mi to vůbec nevadilo. Naopak byl jsem velmi šťastný, že se zase vracím zpátky do Německa k US 5.
..Ach ne, letadla nemám rád, vím, že letadlem je to rychlejší, ale já tak nesnáším lítání.
"Richie, vstávej.... už jsme v Německu..."
Probral jsem se a hned jsme vyrazily na cestu, teď něčím po čem mi nebylo blbě, a to autem. ..
/***/
Dorazili jsme a já jsem byl štěstím bez sebe, že jsem zas tam kde jsem chtěl být.
"Richieeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee..." zařval někdo z povzdálí.
Kouknul jsem se pořádně a zjistil jsem, že tam stojí několik holek a čekají až přijdu. Byl to pro mě takovej hezkej šok, proto se mi na tváři objevil široký úsměv.
Hned jsem začal dávat autogramy jako dřív. Dostal jsem taky několik fakt pěkných dárečků.
Vešel jsem do haly a co jsem neviděl. Plno lidí z Brava samozřejmě, ale pak se tam najednou nahrnuli ostatní z US 5. Tak jen, abych to nějak shrnul. Jsem strašně rád, že jsem zpátky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama